A zase ta škola

Je zkouškové období, to znamená spousty volného času. Ne že by zkouškové období byla nějaká pohoda, ale já mám problém dokopat se k učení, takže… Mám spousty volného času a pak vše honím na poslední chvíli a zázrakem se mi daří prolézat s odřenýma ušima, loktama, nohama a myslím, že i nosem. Když jsme u té školy, podělím se s vámi o příspěvek, který měl mít původně název „Škola tě připraví na život“. Tak se na to podíváme 😀

1) Jak jednat z blbcem..

V životě a ve škole zvlášť se nevyhnete lidem, kteří vám budou lézt na nervy, jakmile vkročí do místnosti. At´ už je to ten divný spolužák, kterého nikoho nezná, přesto si však chce s každým povídat nebo a teď mi maminka (učitelka) promine je to učitel. Ten či ta která vás rozčílí, jen jdete na jeho/její hodinu nebo si v rozvrhu přečtete jeho/její jméno, kvůli kterému musíte otáčet telefon na ležato, protože má 20 titulů a vy nikdy nevíte kterým ho/jí oslovit, proto radši celou dobu držíte pusu a krok nebo se alespoň o to snažíte. Já mám vždycky problém a ti co mě znají to ví, že nerada respektuji pravidlo, že učitel má vždycky pravdu. Protože jsem zažila hodně učitelů, kteří ví, že pravdu nemají a dají vám trest, když protestujete, ale prostě 2+2 jsou 4 a ne 5. Proto se musíte naučit (a hlavně já), že pro tohoto učitel je 2+2 5 a vy prostě spolknete hrdost a přejdete to. A tak to bohužel chodí i v životě, není dobré ztrácet čas hádání se s někým, kdo si stojí za svým, i když víte, že dělá chybu nebo nemá pravdu. Radši si v tom čase přečtěte knihu, zahrajte hru nebo jděte jako já nakupovat do papírnictví. 😀

2) Jo tak to vážně nevím… (a moje oblíbená)… to musíte támhle

Nevím jak na jiných školách ale u nás je to tak, že když chce někdo něco vědět, musí si to zjistit sám, nejlépe tak, že musí přečíst stanovy a všechny doprovodné dokumenty, které se každý týden mění, aby se člověk vůbec dozvěděl, jakou nohou může vstupovat do hlavní budovy. Protože dneska musí být norma na vše ne? Když máte dotaz, nechoďte na studijní, protože tam ví tolik co vy, tudíž nic. Proto začnete chodit po škole a ptát se každého koho znáte a možná i neznáte a ze střípků informací, který každý někde získal, si vytvoříte vlastní řešení. Když už se stane zázrak a někdo něco ví, často krát se vám stane, že tohle zrovna ten daný člověk neřeší. Tudíž musíte z toho studijního (kam jste se dva týdny odhodlávali dojít a dneska už je poslední termín) jít do dveří na konci třetího patra za tou a tou a ta vám nejlépe řekne, že k tomu potřebujete dva formuláře a podpis od papeže a slezinu vaší mrtvé babičky, abyste si mohli odepsat předmět, který jste si zapsali omylem.

3) Vždycky je jednoduší cesta

Ačkoli je to blbá rada do života, tak někdy ta jednoduší cesta je nejlepší. I to má své výjimky, jako když si chcete v excelovském souboru o 45524 kolonkách ušetřit práci a dáte funkci najít a nahradit a pak další týden opravujete chyby po funkci najít a nahradit, ale to už je jiný příběh. Na vysoké škole, vlastně i na střední, nesmíte zapomínat, že to co studujete vy (pokud samozřejmě nejste první, kdo na tu školu vůbec chodí) už někdo někdy studoval. A ten samý student měl úplně stejný problém, že nechtěl číst tu 1000 stránkovou knihu, kterou prostě potřebujete k testu, jinak nemáte žádnou šanci. On totiž už někdo před vámi si dal tu práci a všechno zpracoval do úhledného souboru. Proto je vždycky dobré rozhazovat sítě a alespoň se usmát na ostatní, když máte s někým hodinu, oni vám totiž pak před státnicema můžou zachránit zadek. A není lepšího pocitu, když vám píše spolužačka, že nerozumí poznámkám, které má. Tak svorně odložíte rozehranou hru a řeknete, ať vám to pošle, že jí v tom pomůžete najít nějaký řád a kupodivu se k vám dostanou fotky vašich pracně psaných poznámek. No neberte to! 😀

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *