Poslední dny a týdny sedím nad projektem, který by normálně potřeboval zapadlý kancl, ticho, tunu poznámek, knih apod. Jenže vy víte kde jste a co čtete, takže tady nic normálního nenajdete, nebo alespoň si to myslím, protože to co dělám při práci, no řekněme to tak, že neznám nikoho kdo by to dělal.

              Jo každej zná takový to, když vám něco nejde, tak se máte projít, zapnout si nějakou hru, projet si internet, prostě na chvílí se odpoutat od práce. Naopak pokud se nemůžete soustředit, tak vyhodit telefon oknem, vypnout ty blbý internety a dělat, že to nový storíčko prostě vidět nepotřebujete. Jenže já tohle naprosto nesnáším. A nedělám. Jo možná mi všechno trvá o hodinu dýl, ale za to si tu práci nedělám pod stresem, užívám si jí a věřte mi, že až budete vědět, na čem pracuji, většina z vás mi řekne, že by to nikdy nedělala. Řekněme, že hodně píšu odborné věci lidským způsobem a dělám k tomu hodně opravdu hooodně screenů a šipiček a grafů a prostě no.. stejně je to jedno. Je důležité co u té práce dělám. 😀 proto tenhle celý článek vlastně vznikl a proto ho taky píšu a odešla jsem od rozepsané věty z původní práce, protože jsem chtěla taky chvíli psát něco jiného a víte co? Heslo „neodcházej od rozdělané práce“ je strašně svazující. Pořád je to „až dopíšu stránku“, „až dopíšu kapitolu“, „v celou“… no všichni to známe, každej to dělá a každej to nesnáší a já vám něco povím, pokud si tohle řeknete a celou dobu budete myslet na to, až to dočtete, tak vám zaručuju, že si z tý poslední stránky, nebo toho zbytku co vám chybí budete pamatovat úplný kulový. Protože se budete soustředit jen na to, že až to dočtete tak si konečně budete moct pustit ten seroš nebo se jít projít.

              Prostě pokud se vám nechce tak přestaňte, teda pokud jste ještě ani nezačali, garantuji to, že pokud přežijete tak prvních pět minut a budete se fakt snažit soustředit, za chvíli už to bude 10, 20 minut půl hodina atd. Začít je nejhorší. Ale musíte si to udělat hezký. Pokud jste jako já tak vám v hlavě lítá něco mezi jak skončil hokej minulý týden, od konspirační teorie o tom jestli všechno má smysl až po texty muzikálu ze střední (prostě jsem z generace, která to žrala tak co?), tak máte velkou pravděpodobnost, že se moc dobře nesoustředíte. Ale to v žádném případě neznamená, že nikdy nic nedotáhnete do konce, jen vám to třeba bude trvat trochu dýl. Jo vím, v dnešní době, kdy už teď je na všechno pozdě, je to těžký, ale jak říká moje babička „ono se to nepo****“. Ono to počká.

              Já když pracuju, tak když mi myšlenka na něco takového proletí tak se na ní chvíli zamyslím, a pak se soustředím dál. Při práci poslouchám a jsem schopná přestat v půlce věty abych si zazpívala a „zatančila“ na refrén, nebo ťukala do klávesnice přesně v rytmu toho strašně chytlavýho songu z rádia. Poslechnu si zprávy o tom, jak je zase jižní spojka zacpaná a já sedím tady v Budějcích. Může mi to být jedno, ale já si to poslechnu, protože nevím proč mě to upoutalo. Když mi někdo píše tak se na to podívám, protože vím, že když to neudělám hned, (když na to prostě nebudete mít čas, tak vám garantuju, že na to za pár vteřin zapomenete, že vám někdo psal, nebo zapomenete že vůbec máte telefon) tak na to budu myslet pořád a udělám naprostý ho*no. A já tu teď sedím napsala jsem 600 slov. Jo to 600 je přesně 600 slovo i s nadpisem teda. Klidně budu 10 minut procházet písničky, abych stejně skončila u toho jednoho playlistu jako vždycky, ale potřebuju hezký písničky k práci. Klidně si dám těch pár vteřin pauzu na to si našla jak se ta pitomá písnička, která hrála jmenuje (jo přes Shazam, nejsem zvíře ne?). Prostě pokud jste jako já, tak se konečně přestaňte trestat, za to, že vám hlava občas zabloudí jinam, já to dneska konečně pochopila a musím říct, že i když je skoro 10 hodin večer a já fakt nad tím sedím celý den, tak mám ještě chuť jet dál a nezapnout ten Netflix nebo tu novou hru. Prostě přístě, až si budete chtít zatancovat u psaní, tak sakra přestaňte v půlce věty a prostě si zatancujte! A já jdu psát dál. 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *