Každý to známe, někdy jsou dny, kdy se prostě nic zajímavého neděje a vy neodpovídáte na otázku “jak bylo?” nic jen tak pro nic za nic. (Trošku moc nic v jediný větě, ale chápeme se.)

Ono se totiž fakt nic nestalo. Ráno vstanete, možná něco sníte i když vlastně na nic nemáte chuť. Prohrabete skříň, která přetéká oblečením, ale samozřejmě nemáte nic na sebe, ale zrovna dneska se vám vůbec nic nelíbí a tak sáhnete po tom jednom tričku, který nosíte pořád. K tomu kalhoty, ponožky ideálně jen černé protože na barevný prostě není nálada a když jsou černý nemusíte zkoumat jestli jsou ze stejného páru, takže další plus. Půl hodiny překlikáváte písničky v playlistech a prostě tam není ta jedna, která by vás zaujala na tolik, že jí vydržíte poslouchat dýl jak 20 vteřin. A ne opravdu ani ta “tahle se mi bude líbit vždycky” nebude fungovat.

Škola nebo práce, ono to vyjde na jedno brdo obojí. Prostě jste někde zavřený a máte přesně stanoveno kdy tam musíte být a jak dlouho se musíte tvářit, že vás to strašně zajímá, než budete moct zvednout ten zadek a jít domů. Když máte štěstí (ne jako já) tak máte i ve škole pauzu na oběd, takže začíná opět dilema, protože hlad sice máte, ale na nic nemáte chuť. Takže buď skončíte u toho co jste si mysleli minulý týden, když jste si volili obědy, že bude dobrota a máte vyřešeno, nebo skončíte u nějaké rychlovky, která je vám stejně jedno a za 5 minut to máte snědený.

Odpoledne je čas na kávu a nějaký vyfrčený dvojitý sojový frapučíno se slaným karamelem je pasé, takže pokud jste jako já tak vás potěší i černý kafe z automatu, kde je alespoň trochu cítit, že to kávě zamávalo z rychlo jedoucího vlaku. Protože co si budeme povídat, jestli jste cukrový maniaci jako já stejně se těšíte na ten spodek, kde je schovanej ten všechen cukr. Znáte to, celý se to nedá pít a konec je jako vysypat si cukřenku do pusy.

Je konečně čas jít domů, ideálně v dopravní špičce, takže pokud máte to štěstí strávíte hodinu v autě s rádiem, kde hrají těch 5 písniček pořád dokola nebo ideálně na všech stanicích jsou reklamy. Zaparkujete doploužíte se domů, ale nastává problém, už zase byste měli něco sníst, ale doma za a) nic není a za b) vám je to vlastně stejně jedno, protože nemáte na nic chuť.

Lidského kontaktu jste si už za celý den dost užili, protože chtě nechtě, vždycky na někoho narazíte a zákon schválnosti vám v ten den dá do cesty někoho kdo si bude chtít strašně povídat o tom co dělal posledních 5 let, co mu minulý týden řekla jeho babička o sousedce z vedlejší vesnice a za kolik mají teď banány v Lidlu. Takže dovážka je to pravé ořechové. když samozřejmě neodpovíte kurýrovi na “dobrou chuť”, “vám taky”, to už je jiný typ dne, to zase někdy jindy. Ale zpátky k tématu, pokud jste jako já otevřete Dáme jídlo a projíždíte. Pizzu jste měli nedávno, na burger nemáte chuť, indii nejíte a do Číny se radši nepouštíte protože názvy jsou něco jako školní jídelna aneb kuře alá bažant a nikdo neví co to znamená. Vyberete si nějakou klasiku a čekáte. V televizi je doba, kdy máte buď na výběr zprávy nebo nějaký seriál, který už jede po 124763x. Na zprávy se koukat nebudete, protože vás nic nezajímá a tu půl hodinu o politice, lidech který osobně neznáte a co se děje v Horní dolní na Kolínem si klidně ušetříte, protože to vás nezajímá ani když máte normální den. Bůh žehnej za kabelovku, protože projet 180 kanálů a stejně skončit na tom blbý seriálu, kde stihnete pravidelně ty 4 stejný díly se vám jen tak nestane. Zjistíte, že máte kanál jen o golfu, 4 kanály o vaření (na to se samozřejmě dívat nemůžete, protože už jste si před 11 minutami objednali jídlo a už slintáte hlady), nějaký dívčí kanály, chvíli se zastavíte na hudebních kanálech, když zrovna dávají nějakou písničku kterou znáte, zazpíváte si dva tři verše a jedete dál. Na sportu se obyčejně nezdržuji, ale když mám “meh” dny nebo čekám na jídlo, zajímá mě jak kdo hraje, i když ani nemám tušení jaká liga to je, zda je to hokej, fotbal, florbal, házená, vodní pólo, prostě chci vědět kdo vyhrává a co jako??!

Jídlo přišlo, a tak je tu znovu debata o tom, na co budete koukat při těch 10 minutách než to sníte. Já obecně nechápu lidi kteří jedí půl hodiny, já mám co dělat aby mi jídlo kolikrát vydrželo dýl než reklamy. Jo vím, že to není zdravý, ale prostě se s tím nijak nepářu, když už mám hlad tak mě ani parní válec nezastaví. Přátelé, Jak jsem poznal vaší matku, Dva a půl chlapa nebo Teorie velkého třesku je jasná, protože stihnete těch 5 dílů zase, který už vám lezou krkem, občas stihnu Esmeraldu a doma se vsázíme jestli už vidí nebo už je zase slepá (aneb to už 3 roky běží v kuse). TV Barrandov zapínám až po 4 pivě, takže najdu nějaký fešný reklamy, kterým samozřejmě rozumím, protože takový AXN je má v maďarštině a to se toho pak moc nedozvíte.

Dojedeno a krácení času, než bude něco mezi “je teprve po večrníčku” a “sakra už je fakt pozdě” je docela náročné. Já jako hráč bych si obyčejně zapnula nějakou hru, ale protože mám meh den, mě žádá z těch 200 her nezaujme a radši si pustím nějaký youtube, kde půl hodiny hledám něco co se dá poslouchat a nebudu u toho muset ideálně moc přemýšlet. Jako klasicky skončím u těch 3 videí, které koukám pořád dokola a přitom hraju na telefonu. Za dalších 15 minut mám vytřískaný všechny životy v těch 5 hrách, který pravidelně točím, protože mám jednou náladu na cukrový, pak na zeleninu, pak renovaci nějakýho hotelu nebo nějaký love story. Prostě klasika. Nadávám si, že nemám žádnou hru, která není na životy a baví mě víc než týden, vlezu na IG, kde projedu celou zeď jakožto už dneska po 180 a dojedu k tý blbý větě, že jsem už všechno viděla a projedu to ještě jednou, co kdyby mi náhodou něco uteklo. Video dohrálo pustím jiné, otevřu pinterest a pak už je skoro půl 10 a vy se můžete zavrtat do postele a další dvě hodiny přemýšlet nad vším co se nestalo, nestane nebo co jste kdy řekli, pak možná usnete s pocitem, že zítra už snad bude něco zajímavého.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *