Neber to tak osobně je to jen Youtube

O tom, že bychom si měli pořádně promyslet všechno, než něco přidáme na jakoukoliv sociální síť se tady opravdu rozepisovat nebudu, protože to by vydalo na celou knihu. Teď chci mluvit o tom, že se v dnešním světě rozjel trend neustálého omlouvání, přepisování popisků, názvů videí, předělávání fotek apod.

Co mě postrčilo k tomuhle článku, bylo story od Raylanda Adamsa, pokud neznáte musíte si ho najít, jeden z nejhodnějších lidí na celém internetu. Omlouval se za svoje poslední video, které mělo název něco ve smyslu “Jeden den bez peněz” a na obrázku byl jak leze do popelnice. Ano chápu pro někoho to může být dost ofenzivní. On po 2 hodinách, co to video nahrál musel změnit název videa a i hlavní fotku. Veřejně se omluvil na všech svých sociálních sítích, že nikdy nemyslel na to, koho všeho tím může urazit. A jako ano, je to ofenzivní, ale po sledování všeho, co se dneska na internet, ať už se jedná o Youtube (který je většinou důvodem všech těhle omluv), Instagram, Facebook, Snapchat a další milion věcí, kde se dá sdílet vlastní názor. On ve videu ukázal, že si můžete užít srandu i když nemáte peníze. A o tom to je ne? Nemusíte mít plnou peněženku tisícovek abyste něco zažili.

Nikdy se všechno nebude líbit všem. Tak se s tím prostě smiřte.

Internet je skvělá věc. Tolik informací, které můžete získat jen několika kliky, tolik možností jak vydělat peníze, tolik možností jak být kreativní. Ale internet je také dost temné místo, plné bolesti, strachu, smutnu a zklamání. Ze svých zkušeností vím, že nikdy se nedokážete zavděčit všem. Vždycky se najde někdo, kdo bude kritizovat nějaký mini detail, který vy jste ani neviděli. Ale je nutné podotknout, že existuje dvojí kritika a tři druhy lidí, kteří kritiku přijímají. Existuje produktivní kritika, která vás upozorní na ty malé detaily, které jste přehlédly. Já v práci potřebuji konstruktivní a produktivní kritiku, která opravdu odhalí všechny chyby, které jsem udělala. Nikdo není neomylný a věřte mi, kdybyste jako já 4 hodiny zírali na jeden návrh letáku opravdu nezjistíte, že jste místo “odchytová služba” napsali “ochdytová služba”. Ale pak tu existuje kritika, kterou nikdo nemá rád. Nikdo nemá rád, když ho někdo kritizuje, někdo na něj křičí, někdo je na něj zlý. Ale lidé jsou zlý, lidé čekají na to, až uděláte chybu. Jsou závistivý. Ale nebojte i mezi těmi se najdou světlé chvilky a takových lidí si sakra važte! Pak už jsou tu lidé, kteří kritiku neřeší (ti mají v životě největší klid), ti co si jí vezmou k srdci a něco změní a ti, co brečí (jop to jsem já). Již od mala strašně špatně snáším kritiku a beru vše strašně osobně, i když jsem k tomu nikdy neměla důvod. Nikdo mě nemlátil a pokud jsem něco neudělala nikdo na mě nekřičel. Jenže jakmile něco provedu začnu brečet (jop, jsem ta hrozná holka, co pořád brečí, ale bohužel za to nemůžu, je to moje přirozená reakce, někdo křičí, někdo ztuhne, já začnu brečet…. ale to jsem zase trošku odbočila, zpátky k tématu).

Po kritice máme všichni potřebu se začít omlouvat, za to, co jsme řekli, jak jsme se tvářili, co jsme napsali, co jsme přidali na sociální sítě (vidíte, vrátila jsem se k tématu, jeden bod pro mě 😀 ). Ale máme se vždy za všechno omlouvat, když se to někomu nelíbí? Máme potřebu se pořád zalíbit, co nejvíce lidem a zapomínáme, že prvně když jsme přidávali něco na internet, tak jsme si za tím stáli a věřili v to. A tak by to mělo být i potom, co dostaneme kritiku. Pokud tedy někomu neřeknete, že je to **** nebo *********, tak byste se opravdu omluvit měli! Ale pokud jste jen přidali něco, co ve své podstatě nemělo vůbec nic ofenzivního a lidé v tom vidí, že jste osočili toho a toho a že jste urazili tuhle skupinu lidí, je to jejich osobní názor a oni ho mají právo sdílet, ale vy nejste povinni se tomu člověku omlouvat. Dám úplně stupidní příklad:

Sarkastický příspěvek třeba na Faceboook, ať nemusím teď v 11 večer, kdy tenhle článek píšu, vymýšlet jak by vypadala fotka na instagram.
“Nechápu kdo dokáže sledovat curling??? Když jsem jako malá musela zametat, měla mi máma říct, že když v tom budu dobrá budu moct jet na olympiádu. 😀 😀 :D”

Kdyby mi přišla odpověď, ve které se ten člověk strašně rozčiluje jak jsem ho urazila, jak curling miluje a je to sprostý ode mě. Moje primární reakce by opravdu byla se omluvit, ale mám za co? Je to ofenzivní k těm, kteří si curling opravdu užívají a ten sport mají rádi? Ano. Je to ofenzivní ke všem, kteří bojují, aby se na olympiádu dostali. Ano. Ale mám se omlouvat, za příspěvek, který jsem teď vymyslela a moje stupid ass ho přidala bez myšlení na Facebook jako vtip? Ne. Kdo mě zná ví, že jsem sarkastická a 99% z toho, co řeknu (a zní to ofenzivě) tak vůbec nemyslím. (A věřte mi, že všech těch 99% jsou takové ty věty, které mě budí v noci a říkám si vždycky “twl, to jsem fakt řekla?” “já jsem taková kráva” apod.) (a ano pořád píšu twl, jako kdyby bylo 2008 a mě bylo 13.) (a ano používám hodně závorek 😀 get over it) 😀

Ano v několika případech se opravdu najde “hate video”, které je ofenzivní jako nám všem moc dobře známé “Dear Fat People” (pokud neznáte rozhodně se koukněte, ale upozorňuji, že vám bude hodně zle, já ho viděla asi 5 let zpátky a je to opravdu síla. A pak je tu video, které jsem viděla dnes, kde jen někdo chtěl mít srandu a chtěl poukázat na to, že peníze nejsou všechno.

Takže prosím lidi přemýšlejte trochu předtím než na něco budete komentovat a hlavně než se někomu začnete bezhlavě omlouvat abyste náhodou někoho neurazili. Protože je blbý, že vám to musím říct zrovna já, ale vždycky někoho urazíte, vždycky.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *