Přátelství v průběhu let

Když jsme byli malý, hrávali jsme si za barákem s dětma z okolí. U poloviny jsme ani nevěděli, jak se jmenujou a bylo nám to jedno. Dneska už si nevzpomenu, kdo byl ten kluk, kterej mě tahal za vlasy. Asi jsem to prostě vytěsnila. Všichni jsme hráli na schovávanou, šipkovanou (kdo nezná, nevíte, o co jste přišli), se staršíma klukama jsme hráli fotbal a já je vždycky radostně obehrála, na to jak “hele čéče obehrála tě malá holka” je ego boost jak svině. 😀 To jsme byli ve věku, kdy nás domů hnali pouliční lampy.

Pak přišla škola první lásky. První nepřátelé, kamarádi na hraní, na půjčování hraček a vymýšlení plánů na útěk. Tak když tam ta díra v plotě byla, už jsme měli mapku a s klukama všechno vymyšlený… no nikdy jsme ten nápad nezrealizovali, protože se nám ve školce líbilo. 😀 Někteří z kamarádů ze školy, s váma šli i do první třídy a vy jste najednou měli hned první den spřízněnou duši. 

Postupem času na základce se utvářeli party, ať už jste to chtěli nebo ne byli jste někam zaškatulkování. Sportovci, nerdi (tenkrát ještě o slovo neexistovalo), barbíny, ta populární parta a vyvrhelci. Prostě to tak bylo a myslím si, že dneska to na základkách ještě tak funguje. Někdo vám dá nálepku a vy jí prostě musíte nosit. Ze slov “kamarádi napořád” se stalo, napíšeme si na Vánoce. Ze slov “každý rok uděláme sraz” se stalo, jednou za několik let a ještě jen pár jedinců. Každý jsme někde jinde. Máme jiné zájmy, jiný život, jiné priority. Samozřejmě neříkám, že jsou takový všichni, pokud vám zůstali kamarádi z mládí, gratuluji, jste v té šťastnější populaci. 

Střední škola, pokud jste jako já šli na střední školu “sami”, museli jste procesem škatulkování projít znovu. Já protože jsem na základce patřila do té lepší party (ať už chcete nebo ne vždycky to tak je, jsou lepší a horší lidi ve třídě). A strašně mě mrzelo, že se nebavíme všichni dohromady, proto jsem si na střední škole řekla, i když budu patřit do jedné party, chci se kamarádit se všemi. Snažila jsem se, ale moc to nešlo, protože pak (blbí puberťáci jsme byli no) když se někdo s někým z druhé party pohádal, vy jste se s ním zákonitě bavit nemohli. A to mi přišlo kruté. Nemůžu se přece s někým přestat bavit jenom proto, že se ty dvě pohádali. Mě ten člověk nic přece neudělal. Tady se hodně ukazovalo, kdo je váš pravý kamarád a komu jste jen dobří na půjčování poznámek. Propukaly sociální sítě a tam jste nejvíc poznali to, že vám napíše někdo, jen když něco potřebuje. A to byl první závan toho, že tyhle lidé vám do života nezůstanou. Nebo alespoň tak to bylo u mě. S kamarádkou, která jsem si myslela, že jsme BFF, jsme se odcizovaly už poslední rok, přestali jsme si říkat ty hluboký myšlenky a byly jsme už každá jinde.

Ne nadarmo se říká, že nejlepší kamarády si najdete až na vejšce. Tam už jste “dospělý” nebo byste alespoň být měli. Měli byste alespoň částečně mít utvořené nějaké své hodnoty, mít představu o lidech, které si chcete pustit k tělu a ne jen se s nimi bavit, protože jsou s vámi ve třídě a vy jako já chcete aby proti vám nikdo nic neměl. Na druhé vějšce mi to bylo už jedno, řekla jsem si, že už si přestávám na něco hrát a budu prostě sama sebou. Ať už tam budu sama nebo budu mít kolem sebe 20 kamarádů. A musím říct, že být sama sebou je to nejlepší co můžete udělat. Protože ti, co se s vámi začnou bavit, alespoň ví, jací jste a nedozví se to po čase, jako na té základce nebo na té střední. Většina z nás přece nebude plivat detaily o životě v 8 třídě nebo v prváku na střední. Musí to přijít s časem. Já razila teorii, že když potenciální kamarád vydří můj neustálý sarkasmus a změny nálad je to ten pravý a chci být s ním v kontaktu. 

A povedlo se! Mám kolem sebe lidi, kteří ví, jaká jsem doopravdy a nemusím se přetvařovat. Nemusím se starat o to, co si o mně doopravdy myslí, protože mi to ty moje “mrchy” 😀 řeknou přímo do očí a ne za zády jako v předchozích případech.  Každá jsme naprosto jiná, každou trápí něco jiného a to je právě asi to nejlepší, samozřejmě že máme i stejné zájmy, ale vzdělávat se od kamarádů je to nejlepší co vám může dát, kromě času který s vámi tráví. Vidět jak jsou moji kamarádi z něčeho nadšení, tak se radši naučím všechny druhy podpatky nebo si zjistím něco o historii, když je to potěší, že se o to taky zajímám. 🙂

Já jsem ráda, že mám kolem se takové lidi jaké mám a za nic bych je ne vyměnila. 🙂 Doufám, že ony to mají stejně. 

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *