Proč nikdo neví, co chce?

No mám sentimentální náladu, takže se opět obracím na psaní. Ne, že bych neměla někoho komu to říct, to ne. Mám a jsem za to neskonale vděčná. Jenže to, na co teď myslím musí jít na „papír“, abych dala všechny tyhle myšlenky dohromady.


Jak již z názvu tohohle článku můžete tušit, bude to trošku víc úvaha než normální článek. Úvaha byl vlastně jeden z pár slohových útvarů, který mi jakš takš šel. Pro dobrou úvahu musíte mít několik otázek. Jenže já mám asi jen jednu (já říkala, že mi to šlo jakš takš 😀 ).

Proč se v dnešní době tolika možností, nikdo neví co chce?

Možná asi víte, kam tím mířím. Je to právě to moře možností. Dávno, hoooodně dávno jste se narodili do rodiny a tak trochu museli převzít, co rodina dělala. Byly kováři, museli jste milovat koně, byly ševci, no chodit bos nebyla moc šance. Byly farmáři, no asi víte kam tím mířím. 😀

Tolik možností a proč?

Já si můžu hodinu vybírat, jestli chci toaletní papír s kytičkou a vůní letního vánku nebo s medvídkama nebo štěnátkama. A sakra kdo si chce… štěnátkama? No…  Rozhodnout se, jestli si to bílé tričko, bez potisku koupím v tom nebo ve 20 jiných obchodech, když stejně na konci dne to bude bílé tričko, bez potisku. Z každé možné práce, kterou lidí předtím dělali souběžně je dneska pracovní pozice. Chápu lidí je víc, více lidí potřebuje práci, ale opravdu potřebujeme tolik možností? Opravdu potřebujeme, aby naše žádost o cokoliv, prošla rukama dvaceti lidí, kteří jí zkontrolují úplně stejně jaké ten první, patnáctý a ten poslední. Z normálních funkcí se dělají „hezčí“ díky názvům, které vás mají ošálit při vybírání práce.


To, co asi chci říct je to, že pokud nevíte, co chcete, věřte, že je to naprosto normální. Nikdo v tomhle světě pořádně neví, co chce. Většina z nás je nasměrována na nějakou cestu a poté jde, dokud jí někdo, nebo my sami nezměníme.  Každý z nás má pocit, že už to nepočká ani den. Že to chcete vědět, když se ráno se probouzet a večer usínat s pocitem, že máte v životě pořádek. Jenže tak to není.

Stačí přestat tolik přemýšlet.

No, shrnula bych to asi takhle. Pokud nevíte, co chcete, neubíjejte se tím, že si sednete a budete nad tím přemýšlet. Mám na mysli to, že si sednete do prázdné místnosti a budete zírat do stropu, než vás osvítí bůh a řekne vám, ať se na to vykašlete a dáte se na víru, ta vám cestu ukáže (miluju tu historku :D, aneb když vám jeptiška, která byla závislá 10 let na drogách řekne, že jí z vteřiny na vteřinu vyléčil bůh (ne, že bych proti víře něco měla to opravdu ne, ale trochu selského rozumu ještě mám)). Lidé v dnešní době moc přemýšlí o všem, protože mají tolik možností. Tolik televizních kanálů, přesto stejně skončíte na tom jednom. Tolik filmů a stejně si po hodině vybírání pustíte ten, který znáte nazpaměť a nakonec zjistíte, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Proč? Protože nad tím tolik nepřemýšlíte, chytíte se první myšlenky, která po tom proudu přijde. Je to právě ta myšlenka, která přijde jako poslední nebo v nejmíň očekávanou dobu. Ta je nejdůležitější. Jen to chce trochu času. Čtěte, koukejte na ten samý seriál pořád dokola, malujte, běžte ven, cokoliv. Zaměstnejte svou mysl a ono to přijde, ta jedna myšlenka na kterou čekáte. A věřte mi, ona opravdu přijde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *