Radosti i strasti řidiče

O tom, jak jsem strašně vděčná, že můžu řídit, bych tady mohla mluvit hodiny. O tom, že je to privilegium, protože v některých zemích ženy řídit nesmí, by se dalo mluvit dny. Dnes si z toho, ale udělám trochu srandu a podělím se s vámi o pár zážitků, jak je skvělé a zároveň hrozné být řidičem.

Hladové oko

Asi každý, pokud nežijete někde v jeskyni, bez elektriky a vody (samozřejmě nebude číst ani tenhle blog, takže…), nějak tuší, že benzín není levná zálěžitost. To, že máte za jeden litr benzínu jednu kávu je dost. Pokud máte ještě spotřebu jako já 8,2 l, je to docela drahá sranda. Já mám samozřejmě štěstí, že mám hodnou maminku a tohle nemusím moc řešit. Ale i tak jen z těch cen je vám někdy špatně. S každou další ubívající čárkou vám přibude jedna vráska a stáhnou se vám všechny ři*ové svaly. Když pak vidíte při svítící kontrolce zapadlou benzínku, která je pochybná tak, že není ani na mapy.cz, je to jako Vánoce.

Chodec má vždycky přednost

To, že jsem díky babičce, která se rychlostí za půl hodiny mi jeden autobus z vedlejší strany, nedostala řidičák bych radši nezmiňovala. Prostě byla 5 metrů od přechodu a to mi nikdo nevymluví. Mě vždycky učili, že se mám rozhlédnout na obě strany a když něco jede tak počkat. Nehledě na to, jestli jede 90 nebo 5 km/h. Jenže v autoškole vás učí, že chodec má vždycky přednost. Jenže je tomu tak? V poslední době se opět rozšířili reklamy, jak řidiči nedávají pozor a srazí chodce. Jenže je to vždycky chyba řidiče? Ve většině států mají tento „zákon“ upravený, že chodec má přednost jen do té doby, dokud vozidlo není blíže jak 10-5 metrů (liší se podle státu) od přechodu. Protože jak sami si můžete domyslet, když jedete 50 km/h tak to prostě nedobrzdíte. Proto bych ráda pozdravila toho úžasného otce, který na mě koukal, když jsem byla 20 metrů od přechodu (a rozhodně nevypadal, že se chystá přecházet) a začal přecházet, až když jsem byla tak 6 metrů. Skončila jsem v půlce přechodu a on se se svojí asi tak 5 letou holčičkou ani nezastavil a strašně nadával. Skvělý příklad! Tleskám!

A 18 vám bylo?

K benzínovým stanicím se ještě vrátíme s jedním vtipným zážitkem. Byl večer a já jelikož jsem se od někud vracela a ráno jsem věděla, že opět nebudu nic stíhat, i když vstávám hodinu předtím než musím odejít. Tak si říkám natankuji radši večer. Přijela jsem ve svém Fordu Fusion (tudíž ne v té sekačce, kterou můžete řídit už od 15), natankovala plnou nádrž a šla zaplatit. Byl večer a na celé benzínce jsem byla sama. Přijdu pozdravím a poprosím o zaplacení benzínu a jednu krabičku cigaret. Paní se na mě tak divně podívá a zeptá se zdali mi bylo 18. A já tam stojím jako opařená a nevím, co mám dělat. Na benzínové stanici jsem sama, přijela jsem sama, autem, s platným řidičským průkazem, který se vydává od 18 let. Tak vyndavám řidičský průkaz, paní si mě nejdřív podezřele prohlíží (jo já vím ani na jedné fotce si nejsem podobná tak je to složitější), pak se otáčí podává mi mojí krabičku a přeje hezký zbytek dne. Já jen poděkuji, sednu do auta a stále netuším. 😀

Takových historek mám ještě plno, pokud budete chtít slyšet další stačí říct. Co vy a řízení? Máte rádi nebo jen z bodu A do bodu B nebo neřídíte vůbec? Máte taky nějakou skvělou historku? Chci slyšet všechno! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *