Rozmazlená generace

Už jsme začali 5 týden v karanténě, takže prostě pokud jste chtěli nebo ne taky už jste měli takovou tu chvilku „budu přemýšlet nad svým životem“. Zažil jsme ji každý. Všechno je na hovno, vzpomněli jsme si na všechny ty blbosti co jsme řekli na střední, ty strašný esemesky ex apod. Pokud jste zažili nějaký zklamání v životě jako třeba neudělanej řidičák, propadnutí u zkoušky, vyhazov z práce máte nad čím přemýšlet, ale tohle je takový to „co sakra budu dělat až tohle skončí?“ „co podniknu s tím vším časem?“

Jo karanténa se nás dotkla všechny ať už chceme nebo ne. Já vymněnila hodiny sezení ve škole a v práci za ležení v posteli a pojídání všeho co je doma k jídlu, jo i zeleniny a ovoce, karanténa je zlá no což. Ale chci tady mluvit o svých vrstevnicích a o tom jak tohle těžké období zvládáme.

Jedním slovem … nezvládáme

Devadesátkový děti a možná ještě nějaký ty ročníky kolem 2000 jsou prostě rozmazlená generace, protože za nás už všechno bylo. Ne jak za dob našich starších sourozenců, kdy tohle a tamto nebylo a oni tohle a tamto nemohli. My můžeme všechno, máme špičkovou technologii, hračkářství jsou přeplněný, obchody s „módou“ jsou plný všeho možného a už nepřichází v úvahu takový to „poděděný“, v tom přece nikdo z nás nevyjde. Teď ze mě mluví ten teenager, kterej byl nasranej na celej svět a co nebylo značkový to bylo strašný.

Ale možná to bylo i tím, co jsme vídali kolem sebe každý den, ve škole, v televizi. Všichni co byli oblíbení nosili nejnovější modely, měli nejlepší mobily apod. Tahle doba je sice už trochu pryč, ale protože jsme vyrostli v tom, že jsme mohli všechno (není to samozřejmě chyba rodičů) jsme teď rozmazlená generace.

Mohli jsme na dovolenou, chodit kam jsme chtěli, koupit co jsme chtěli a v několika variantách. Jenže teď? teď můžeme leda tak h*vno.

Doma budeš!

Většina lidí říká, že jsem introvert, ale já jsem takovej introvertní extrovert (přece si musím vymyslet nějakej vlastní přívlastek ne? :D). V podstatě to znamená, že jsem ráda sama, ale lidský kontakt potřebuju stejně. Takže v podstatě nejlépe je mi v místnosti plné lidí, když se nemusím nijak zapojovat. 😀 To je samozřejmě jenom příklad, kdo mě zná, ví že když mám náladu tak hubu nezavřu. 😀 Ale zpátky k tomu, že jsem teda „introvert“. Jo mám ráda svůj klid, ale čeho je moc toho je moc. Už jsem 5tý týden doma a už mě to se*e. Nemám náladu na nic a prostě bych šla ven sednout si někam s kamarády.

Jo já vím „ven na procházku jít můžeš“. Jo není to zakázané a pokud patříte k těm „ale oni řekli, že na procházku můžeme“ tak se zamyslete nad tím proč se tomuhle celému říká „omezení volného pohybu“. Jo na procházku můžete, ale asi ne každej den a asi ne od rána do večera? Já byla venku když nepočítám nákupy jinak asi 2x.. a jo vím, že na procházku můžu.

Protože co uděláme když nám někdo něco nakáže, začneme přemýšlet jak to os*at. Jak to obejít. Jsme rozmazlenci, který když mají plno povinností stráví hodiny u Youtubu nebo Instagramu, ale když nám někdo nakáže, abychom byli jednou doma, najednou chceme objevovat kouzla přírody.

Mě to nebaví, tebe to nebaví, ale budeme to muset vydržet. Další vo*er jsou roušky, blbě se v tom dejchá, mlží se mi brejle jak když otevřu zapnutou troubu, ale jednou se řeklo, že to máš nosit, tak to budeš nosit.

Poslední kapkou asi pro mě teď bylo když řekli, že když budete běhat v LESE nebo pojedete na kole v LESE, tak roušku mít nemusíte a co slyšeli naši milí spoluobčané? „Aha, takže když jdu běhat nebo jedu na kole, tak nemusím mít roušku? Paráda!“ A to je přesně ono! Prostě slyšíme to co chceme protože to chceme slyšet. Za Velikonoce, když se chodím párkrát denně vyvětrat na balkon (hehe) tak jsem viděla několik lidí jak běží bez roušky po sídlišti, protože přece běhají ne?

Už jsem zase úplně někde jinde než jsem chtěla být, ale prostě já když se na*eru tak to jede, však to tu už znáte. 😀 Byli jsme zvyklí, že jsme si mohli koupit letenky kamkoliv, dojít si do obchodu koupit co jsme chtěli, jít do kina kdy jsme chtěli a najednou jsme v p*deli, když nám to zakázali. Nevíme co se sebou.. Jo je to těžký a těžký to ještě bude, takže si prostě stáhneme nějakou novou appku, prolezeme Instagram, až k posledním příspěvkům, budeme se doma učit do školy, dělat práci z domova a nepo*ereme se z toho. Protože ukažme, že nejsme tak zkažená generace, která jediný co zvládá je se flákat venku a porušovat zákony.

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *