Z deníčku nenormální holky #1

Deníčky mě vždycky strašně fascinovaly, ale přesto jsem si nikdy žádný nepsala. Vždycky jsem to zkoušela a po dvou dnech to vzdala, měla jsem k tomu dva důvody. 😀 Za A) V pravidelnosti nejsem moc dobrá (to asi vidíte i tady, že jo :D) a za B) Neměla jsem nikdy nic zajímavého do něj psát.

Když tak nad tím přemýšlím, není to tak, že bych neměla nezajímavý život, pokud to tak jde říct. Ale v těch letech, kdy jsem si chtěla psát deníček, se se mnou opravdu nic moc nedělo. Spíše jsem si myslela, že nic z toho nestojí za zaznamenání.

I ta nejmenší blbost se může ukázat jako důležitá věc.

Protože, když se zamyslím nad tím, co je vlastně důležité a co ne, je to úvaha na několik stran, ale tu si nechám na příště, tedy pokud by vás to zajímalo. 🙂 Dneska se chci věnovat těm “nedůležitým věcem”, které se stali tento týden. Jestli si tedy taky na něco vzpomenu, protože já a paměť nejsme moc velký kamarádi. 😀 Nebudu tady psát jako “Milý deníčku pondělí byl naprosto super kjůt, úžasný, slunečný den a stalo se to a to, ale v úterý už to bylo bééd a vůbec ne kůl.. Ale ráda bych sem psala jen nějaké postřehy na to, co se děje.

Končí nám hokej a byly tu volby

Pokud mě sledujte na Instagramu není možné abyste nepostřehli, jak moc prožívám hokejové mistrovství světa. 😀 I tenhle článek píšu o přestávce a za chvíli to budu muset odložit protože začíná další třetina. Je to doba, kdy se mi zaplní kalendář a celá rodina řešíme jen hokej. Fandíme “divnostátům” (ty státy u kterých si říkáte “oni taky hrajou hokej?”), řešíme jaký hokejista je hezčí a společně kroutíme hlavou nad výroky našich skvělých komentátorů. Jednou jsem taky konečně vytáhla ze šuplete vlaječky na auto.. jo takový ty jak dáváte na zrcátka. Ano mě se to líbí 😀 Když s nimi jezdím vždy se setkávám s několika reakcemi. Kdo je má taky, tak na mě troubí a mává, někdo ukazuje a směje se, někdo si rovnou ťuká na čelo a nadává (usuzuji z toho co vidím v těch pěti vteřinách, když kolem mě projíždějí) Asi nějak takhle.

Pak taky přišli volby, když čtete tenhle článek, tak už je dávno po nich a asi už víte i výsledky. Já jsem ráda, že můžu volit a také toho práva vždy využiji. Eurovolby nejsou úplně nic závratného v našich končinách, ale i přesto jsou důležité. Moc lidí k nim nechodí a podle mého názoru je to hlavně z důvodu, že nikdo pořádně neví, co se v Europarlamentu děje. Všichni vědí, že nám dávají peníze, zakázali nám pomazánkové máslo a sankcují Rusko. Jenže co vlastně ten Europarlament dělá? Upřímně snažila jsem se to najít, ale vůbec jsem to nepochopila. Takže to bude asi dál pro mě záhadou.

Škola, kterou asi nikdy nedodělám

Ve středu jsem po skoro roce šla na zkoušku a musím říct, že už jsem úplně zapomněla jaký je to stress a jak můj mozek si dokáže zapamtovat názvy několika tisíců písniček ale co jsem četla na papírku před 5 minutami rozhodně netuším. Najednou máte prostě prázdno a říkáte si, tak tady budu sedět ještě půl hodiny aby to nevypadalo tak blbě. 😀 Stojím teď před poslední zkouškou, která rozhodne o tom, zda ty 4 (ano 4) roky na vysoké škole byly k ničemu nebo ne. Na jednu stranu mi škola strašně chybí, hooodně mi vzala ale i něco mi dala. Chtěla jsem napsat, co mě ta škola naučila, ale opravdu mě nic nenapadá. Maximálně asi to, že mi ukázala, že když chci tak dokážu napsat i bakalářskou práci.

Staří přátelé a návštěva Bambifestu

Akce, která se původně jmenovala Bambiriáda byla něco na co vzpomínám už od kdy jsi pamatuji. Jednou jsem tam dokonce vystupovala s tanečním kroužkem. Akce pro děti plná úkolů, bombonů, her. Poslední 4 roky jí ale prožívám z druhé strany. Toho kdo to připravuje. Jen s touto akcí nemám spojené moc dobré zážitky. 😀 První rok jsem odešla první den nemocná a druhý den se již nedostavila, druhý rok jsem měla ruku v ortéze, loni jsem odešla po 3 hodinách s vykloubeným kolenem. Proto jsem letos řekla, že už to nechci pokoušet a byla jsem se tam jen podívat. 😀 Nic se mi nestalo, že by prokletí bylo prolomeno? 😀 Tuhle akce mám ráda, vždy se tam setkám se starými kamarády, které vidím jen 2-3x za rok a povídáme se jakoby to bylo včera, co jsme se viděli naposledy. Což mě na téhle mojí “práci” vždy bude bavit, že jsou všichni přátelští. Ta práce není náročná, ale můžu vám říct, že po celém dnu máte dětí plné zuby a nechcete tu svojí disciplínu ani vidět, nakonec přece děláte něco hezkého a to je fajn ne? 🙂

Tak tohle by bylo asi pro tento týden všechno, co mě napadá. Co vy a hokej? Sledovali jste? Jinak doufám, že jste byli volit a pokud už nechodíte do školy tak vám i dost závidím. Doufám, že se vám tenhle “článek” líbil a příští týden se tu uvidíme znovu. 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *